STŘÍPKY Z IZRAELE 

Po většinu svého dětství a dospívání jsem četl a studoval Bibli. Posledních 23 let je Písmo nejen základním prostředkem pro mé společenství s Pánem Bohem, ale jako nástroj pro mou profesi a službu v církvi. V době mého teologického studia jsem ho přečetl několikrát celé i po částech. Stále mně dokáže překvapit, vzbudit otázky, ale i zažehnout novou inspiraci, orientaci a moc k životu. Nikdy před tím jsem neplánoval cestu do Izraele, na místa, kde Bible vznikala, kde se odehrála většina biblických událostí. Spíše to byla sféra mých ukrytých tužeb. Až do tohoto roku 2012, když jsme se jako rodina loučili se sborem Církve bratrské v Českém Těšíně, obdrželi jsme veliký dárek od některých našich přátel, sester a bratrů – poukaz na zájezd do Izraele pro mě a moji manželku. Vyjádřili to tímto způsobem, že nás chtěli požehnat a vyjádřit vděčnost. Pobyt ve dnech 2. – 9. 10. byl pro nás oba opravdu velikým požehnáním. Manželka si statečně prožila, ale i užila svůj první let letadlem. Stali jsme v úžasu na některých místech, po kterých kráčel náš Spasitel a mnohé další postavy Starého i Nového zákona. Uvědomili jsem si, že naše víra je dar, věřili jsem, ač jsme nikdy před tím názorně neviděli objekty naší víry. I po návratu stále věříme v pravdivost Božího slova, ale zdá se, že některé souvislosti dokážeme trochu lépe vidět v jiných kontextech a z jiných úhlů.

V Izraeli jsme mohli nahlédnout do biblické historie, některé příběhy si připomenout na místech, kde se přibližně mohly stát. Vůbec není důležité přesné místo, ale máme radost, že mnohé z biblických poznatků, kterým věříme, nám již dříve vykopali archeologové a stále častěji potvrzují pravdivost Božího slova. I když mnohé dějinné otázky mohou být stále otevřené, nebo i kontroverzní.

Navštívili jsme následující místa:

Joppe (noční procházka po přistání v Tel Avivu – město spojeno s prorokem  Jonášem, ap. Petrem), Betlehem (místo našeho ubytování v pěkném hotelu, který byl spravován křesťany), Be´er - Sheva (jedno z nejstarších měst, pobývali tam patriarchové Abraham, Izák…), Qumran, Masada (posvátné místo Židů), En Gedi (oáza v poušti – místo pobytu krále Davida), Mrtvé moře (neobvyklý zážitek při koupání…), Jericho, Herodion (bývalý Herodův palác blízko Betléma),  Megiddo, v okolí Galilejského jezera – „Hora blahoslavenství“, Kafarnaum, Tiberias (náš poslední nocleh), na zpáteční cestě na letiště pak Nazaret. Silné vzrušení jsme prožívali společně s dalšími návštěvníky v muzeu „Holokaustu“ – Jad Vašem. Zvláštní kapitolou bylo samotné město Jeruzalém, kam jsme se vraceli celkem asi 5 x. Již první pohledy na dávnověké „posvátné“ město ve mně probouzely silné emoce. Vzpomněl jsem si na některé Žalmy, které opěvují poslání a nádheru města.

„Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu! A naše nohy již stojí ve tvých branách, Jeruzaléme. Jeruzalém je zbudován jako město semknuté v jediný celek. Tam nahoru vystupují kmeny, Hospodinovy to kmeny, Izraeli na svědectví, vzdát Hospodinovu jménu chválu. Vyprošujte Jeruzalému pokoj: Kéž v klidu žijí ti, kdo tě milují! Kéž je na tvých valech pokoj, kéž se tvé paláce těší klidu! Pro své bratry, pro své druhy vyhlašuji: „Budiž v tobě pokoj!“ Pro dům Hospodina, našeho Boha, usiluji o tvé dobro“.

 V Jeruzalémě jsem si znova uvědomil, jak Bůh zázračným způsobem ochránil a stále pečuje o Židovský národ, ač je stále v ohrožení a musí chránit svoji identitu a život každý den.  I naší nevěřící přátelé byli překvapeni životním stylem židovských rodin, počtem jejich dětí a pěknými vztahy, které jsou patrné mezi rodiči a jejich dětmi.

Při sledování velikého množství Židů a jejich rodin (u „Zdi nářků“), kteří se sjeli do Jeruzaléma právě v době „Svátku stánků“, jsem hodně přemýšlel o dvou paradoxech dějin tohoto národa, při kterých snad každé křesťanské srdce je dojato lítostí:

- Tragédií vyvoleného Božího lidu SZ,“ který, ač ve své zemi je násilně izolován od svých „posvátných“míst, která jsou hluboko vryta do židovských srdcí skrz celé dějiny a jsou neprodyšně pro ně samotné uzavřena. Musí být deprimující a frustrující pro každou generaci, nemoci vstoupit do míst a měst, po kterých bez zábran kráčejí turisté ze všech národů světa a jiní místní obyvatelé jiných náboženství (chrámové nádvoří, Olivetská hora, Betlehem, Jericho…).

- Tragédií Božího lidu, který stále očekává svého Mesiáše, jenž již dávno před věky poctil svojí přítomností, svatostí a nádherným dílem spásy jejich předky v zemi Izrael. Jenže oni ho nepřijali a duchovní závoj na jejich srdcích zůstal až dodnes. Apoštol Pavel to vyjádřil velmi citlivě, až naléhavě: „Až do dnešního dne zůstává onen závoj při čtení staré smlouvy a zůstává skryto, že je zrušen v Kristu. A tak až podnes, když se čte Mojžíš, leží na jejich srdci závoj. Avšak ‚když se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn‘. Toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy. Vždyť jim mohu dosvědčit, že jsou plni horlivosti pro Boha, jenže bez pravého poznání. Nevědí, že spravedlnost je od Boha, a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili. Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří“.

film

 Kdysi jsem nechápal, proč se někteří křesťané modlí: „Pokoj pro Jeruzalém“. Myslím, že tato prosba se dá lépe pochopit, až se kontrasty a paradoxy života uvidí přímo v terénu na vlastní oči. Byli jsme svědky „srocení davu“, obranné reakce všudy přítomných vojáků a šoku nás turistů.  Je jisté, že pokoj v Jeruzalémě je velmi křehký, možná i jen zdánlivý. I když je zřejmé, že turisty si všichni obyvatelé hýčkají, zdá se, že je mají docela rádi. Turismus je možná pro některé živnostníky jen jediným zdrojem obživy. Proto jsme se cítili ve všech uličkách Jeruzaléma i v jiných městech bezpečni. Ale až po ujištění průvodce, že máme zachovat klid a to, co se děje patří k dennímu „folklóru“ města. Chodíval jsem i docela pozdě večer po arabském, z částí křesťanském Betlémě, ve kterém se nacházel náš hotel a necítil jsem se nijak ohrožen. Právě v noci jsem prožíval pocity zvláštní „posvátnosti“ na území, kam sestoupil před léty jako dítě můj Spasitel. Chvílemi jsem se ujišťoval, že nesním, ale jsem opravdu v Betlémě. Nevnímal jsem vysokou betonovou zeď, separující území i lidí od sebe, ani jakékoli ohrožení v pozdní noci.

Procházeli jsme se s manželkou také pozdě večer po židovském Tiberias. Bylo to místo našeho posledního noclehu před odletem domů. Město velmi příznivé, pokojné, bezpečné a čisté.

Docela mně potěšila informace našeho průvodce, že Židé mají zvlášť rádi český a slovenský národ, jako důsledek naši pomoci Izraeli ve zlých dobách. To se možná projevilo na všech vojenských stanovištích, kde jsme „přiznali barvu“, všude pro nás byla otevřena vrátka.

Prostředí, které dokážou Židé zvelebovat a udržovat, navzdory složitým přírodním podmínkám a politickému kontextu, navozují přesvědčení o moudrosti, řádu, kvalitě a lásce k zemi, ve které žijí. To vše se zdá být důkazem Božího požehnání a přízně.  Židovská města jsou čistá, bezpečná, zelená, uspořádána. Možná, že právě tyto hodnoty jsou důvodem dějinné i nynější nenávisti a zášti mnoha jejich nepřátel.

Dovolím si zasáhnout i vlastní řady. I když nejsou tak zcela naše. Zdá se, že křesťanská církev v Jeruzalémě nezůstala zcela věrná svému poslání v některých aspektech. Je zde několik příkladů, které jsou v rozporu s prostým, čistým Kristovým evangeliem:

- Honosné, oplývající zlatem a stříbrem chrámy, na zvlášť cenných místech (narození Ježíše, Getsemane, Golgota a Kristův hrob…) a tím zastiňují Kristovo dílo a jeho poslání pro tento svět. Odvádějí pozornost od evangelia Kristova k obdivu lidské slávy, bohatství a moci, i když samozřejmě jejich architektonická hodnota je nezpochybnitelná.  Naše návštěva tzv.: „Zahrady hrobu“ byla pro nás nesrovnatelným duchovním zážitkem. Není zcela jisté, které z těchto dvou míst je pravou Golgotou (údajně se vědci přiklánějí k tradičnímu pojetí místa, na kterém stojí dnes mohutný kostel). Možná, že je to zcela jiné místo. Jisté je, že zahrada oplývá nesmírnou radostí, zpěvem, chválami mnoha národů, rozjímáním nad Písmem, spontánním „lámáním chleba a pitím z kalicha“, a pláčem vděčnosti za dokonané dílo spasení na kříži. Prázdný hrob ve skále v rozkvetlé zahradě znásobuje pocit života a nesmírnou radost, že hrob zůstal prázdný, kdekoli se ve skutečnosti nachází. Naše návštěva „zahrady Golgoty a hrobu“ byla jedním z nejmocnějších duchovních zkušenosti na území Jeruzaléma. Ne kvůli samotnému nádhernému místu, ale kvůli významu a poselství Kristova spasného díla a naší osobní víry v něj.

- Nejednota církví v samotné bazilice hrobu, ale i na jiných místech. Žel, že jejich nesnášenlivost vůči jiným církvím jen odpuzuje nevěřící a je v přímém rozporu s Kristovou modlitbou, kterou se modlil za jednotu a lásku mezi svými následovníky, zřejmě pár kroků odtud. Ty šarvátky a nesnášenlivost nedovedou skrýt ani mohutné zdi kostela, ani žádné drahokamy. Už i ten starý žebřík v průčelí jednoho z oken nad vchodem je němým svědkem znesvářené Kristovy církve. Toužíme po tom, až jeho církev nově pochopí smysl Golgoty a vzkříšení, pohrdne lidskou slávou a mocí a vykročí znova cestou následování svého Pána a Spasitele.

- Myslím, že my křesťané trpíme ještě jedním „izraelským nešvarem“. Ve světle národa, který je bezesporu „vyvoleným národem“, za který se přimlouváme, kterému fandíme, prožíváme jinou úroveň vztahů vůči arabskému, palestinskému obyvatelstvu, posléze i vůči Muslimům, nebo příslušníkům jiných náboženství. Možná se nejedná jen o jinou úroveň vztahů,  ale o blíže neurčenou nechuť, nesympatie, znevážení, snad ne nenávist. Je to jistě dáno nám cizí kulturou, nepochopením. Jako vyznávající Kristovo jméno jsme povolání k přijímání a milování všech bez rozdílů, jako Pán přijal a miluje i nás, původem z pohanských národů. Na základě Písma je zřejmé, že Pán Bůh miluje i tyto národy, které jsou součástí jeho díla spásy. Jistě i v „mesiánském“ kontextu vedle židovských společenství jsou sbory palestinských křesťanů, kteří jsou námi opomíjení a nepovšimnutí. I oni jsou našimi sestrami a bratry. Buďme za ně vděční.

Pokud se naší „židovští bratři“ dopustí jakéhokoli bezpráví, nemusíme je za každou cenu bránit a obhajovat. Ani oni nejsou dokonalí, mají své ambice, politické zájmy a neznamená to, že jejich jednání je vždy v souladu s Božím právem a spravedlností. V kontextu dějin Izrael byl nesčetněkrát terčem nenávisti, útoků a terorismu. Je zřejmé, že jiskřička záští rozněcuje požár nenávisti a násilí plodí další násilí, prolévání krve a to je tragické a zlé. Sám se učím vyváženému postoji. Neznáme – li kontext, motivace jednání, pozadí, neodsuzujme, zůstaňme v těchto případech nestranní, modleme se, prosme za pokoj a očekávejme na Boží jednání a jeho spravedlnost.

Mojí poslední reflexí při přemítání u zdí Jeruzaléma byla myšlenka, že vlastně celé jeho dějiny jsou zápasem o to, kdo bude uctíván, komu se pokloníme a tedy, kdo je Pánem? Je to náš společný otec Abrahám a celá židovská nádherná tradice? Je to Alláh a jeho prorok, nebo Hospodin a jeho Syn Ježíš Kristus?

Abrahám byl otcem národů a víry. Celým svým životem ukazoval na Krista, jenž měl přijít. Kristus přišel, ale jeho vlastní ho nepřijali, ale těm, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi. Přišli mnozí velicí lidé, ale jen jeden hrob zůstal prázdný, Kristův. Sám řekl: „Já jsem cesta, pravda i život. Já jsem vzkříšení a život, kdo věří ve mně, i kdyby umřel, bude žít.“

„Před ním se pokloní každé koleno a každý jazyk vyzná, že Kristus je Pán.“

Odpověď na otázku: „Kdo je Pánem a je hoden uctívání, není jen otázkou Jeruzaléma, Židů, Muslimů a křesťanů. Je to naše životní otázka. „Kdo je mým Pánem?“ Toho budu uctívat, jemu sloužit, jeho milovat. Až skončí můj život na zemi, budu s mým Pánem, Otcem a Spasitelem v novém svatém a nebeském   Jeruzalémě. Tam nebude zákaz vstupu do některých částí, ani zeď nářků, ani žádný kostel, ani rozdělené město, nebo církev. Budeme s Kristem a mezi sebou spojení  Boží láskou až na věky.

Izrael je nádherná země, zvlášť pro věřící. Jeruzalém je opravdu jedinečné, jediné svého druhu a vzácné město, není však svaté.  Nový Jeruzalém bude svatý a věčný.

FOTOGRAFIE A  FILMY

BETLEHEM

BETLEHEM.wlmp

JERUSALEM

JERUSALEM

ZAHRADA HROBU A GOLGOTA

GOLGOTA

ZEĎ NÁŘKŮ

ZEĎ